Za poslední měsíce/rok se toho tolik událo... Ráda bych se s tím někam vypsala, svěřovala svou radost a podobně. A anonymně je to někdy lepší. Ne vždycky chci, aby moji známí čučeli tak moc do mého soukromí.
Mám ještě kupu článků z dovolené, které sem musím nějak dostat a taky další, které chci napsat. Hlavně pro sebe, abych nezapomněla. Internet je v tomhle nejlepší deníček, nehrozí, že se něco ztratí.
Byl to asi nejvíc mazec rok v životě. V květnu romantické zasnoubení na kopci, který nikdo nezná a kde nikdo nebyl. A nebyl tam ani výhled, ale mraky a foukal vítr. A já brečela. Jak želva. Vzpomínám na to ale samozřejmě ráda. Bylo to něco, co sem si moc přála a Nejmilejšímu se asi moc nechtělo. Jako chlap, by se bez svatby klidně obešel. Docela to asi chápu, chlapi to tak mají. A já to mám zase tak, že je to pro mě projev toho, že chce opravdu být jen se mnou. Ne, že to jen říká, ale skutek, který je důkazem :)
Příprava svatby byla náročná. Zvládli jsme to celé dost rychle, ale bez zádrhelů a pláče to taky nebylo. Něco jsem si promyslela a vytipovala ještě než se drahouš vrátil ze služebky, kde byl dva měsíce. A pak v červenci začali dohady, vymýšlení a taky oznámení rodinám včetně termínu. To bylo asi nejhorší, protože rodina drahouše měla na naše vybrané místo svůj názor a hlavně babička si myslela, jak to bude strašný. Někde na horách v lese, kam si může klidně vzít tepláky :D To rozladění bylo fakt hodně značný a nám dalo dost práce všechny přesvědčit, že je to vymyšlený a naplánovaný dobře. Neměli jsme extra požadavky, žádný konkrétní detaily ale svatbu někde na úřadě nebo v romantickém rozkvetlém parku, kde se berou všichni, to sem nechtěla.
Našli jsme nakonec krásnou velkou chalupu na horách s areálem okolo, rybníčkem i místem pro obřad, hostinu i párty. Obřad tak byl venku v přírodě, u rybníku, svítilo slunce a bylo krásných 20 stupňů. Na říjen dobrý, ne? Těžko si umím představit lepší místo nebo počasí. Všechno bylo podle našich představ, lidé se bavili a přijeli všichni, na kterých nám záleželo. Bylo to prostě perfektní. I šaty sem sehnala jednoduché dle svých představ, prstýnky máme na míru ukované od kováře a celé mi od odsvědčila moje nejlepší a nejúžasnější dlouholetá kamarádka. Co víc si můžu přát? Navíc cena byla naprosto úžasná oproti tomu, kolik by to stálo u nás ve městě.
A tak pak začal nás manželský život, který se zatím nijak neliší od toho před tím. Jsme dál spolu, šťastní a spokojení. Ani jeden z nás nečekal, že se svatbou něco změní a bylo to dobře. Protože to je jen důkaz toho, že se lidé milují a důkaz toho vztahu, ne brána do něčeho nového nebo zlomový krok, který byl měl něco změnit. A tak je to dobře.
Mám ještě kupu článků z dovolené, které sem musím nějak dostat a taky další, které chci napsat. Hlavně pro sebe, abych nezapomněla. Internet je v tomhle nejlepší deníček, nehrozí, že se něco ztratí.
Byl to asi nejvíc mazec rok v životě. V květnu romantické zasnoubení na kopci, který nikdo nezná a kde nikdo nebyl. A nebyl tam ani výhled, ale mraky a foukal vítr. A já brečela. Jak želva. Vzpomínám na to ale samozřejmě ráda. Bylo to něco, co sem si moc přála a Nejmilejšímu se asi moc nechtělo. Jako chlap, by se bez svatby klidně obešel. Docela to asi chápu, chlapi to tak mají. A já to mám zase tak, že je to pro mě projev toho, že chce opravdu být jen se mnou. Ne, že to jen říká, ale skutek, který je důkazem :)
Příprava svatby byla náročná. Zvládli jsme to celé dost rychle, ale bez zádrhelů a pláče to taky nebylo. Něco jsem si promyslela a vytipovala ještě než se drahouš vrátil ze služebky, kde byl dva měsíce. A pak v červenci začali dohady, vymýšlení a taky oznámení rodinám včetně termínu. To bylo asi nejhorší, protože rodina drahouše měla na naše vybrané místo svůj názor a hlavně babička si myslela, jak to bude strašný. Někde na horách v lese, kam si může klidně vzít tepláky :D To rozladění bylo fakt hodně značný a nám dalo dost práce všechny přesvědčit, že je to vymyšlený a naplánovaný dobře. Neměli jsme extra požadavky, žádný konkrétní detaily ale svatbu někde na úřadě nebo v romantickém rozkvetlém parku, kde se berou všichni, to sem nechtěla.
Našli jsme nakonec krásnou velkou chalupu na horách s areálem okolo, rybníčkem i místem pro obřad, hostinu i párty. Obřad tak byl venku v přírodě, u rybníku, svítilo slunce a bylo krásných 20 stupňů. Na říjen dobrý, ne? Těžko si umím představit lepší místo nebo počasí. Všechno bylo podle našich představ, lidé se bavili a přijeli všichni, na kterých nám záleželo. Bylo to prostě perfektní. I šaty sem sehnala jednoduché dle svých představ, prstýnky máme na míru ukované od kováře a celé mi od odsvědčila moje nejlepší a nejúžasnější dlouholetá kamarádka. Co víc si můžu přát? Navíc cena byla naprosto úžasná oproti tomu, kolik by to stálo u nás ve městě.
A tak pak začal nás manželský život, který se zatím nijak neliší od toho před tím. Jsme dál spolu, šťastní a spokojení. Ani jeden z nás nečekal, že se svatbou něco změní a bylo to dobře. Protože to je jen důkaz toho, že se lidé milují a důkaz toho vztahu, ne brána do něčeho nového nebo zlomový krok, který byl měl něco změnit. A tak je to dobře.
