Madeira VI. - Pico Ruivo

Na čtvrtek jsme si naplánovali nejtěžší výlet naší dovolené. Výstup na nejvyšší horu Madeiry - Pico Ruivo. Nahoru vede několik tras různých délek a obtížností, my jsme zvolili přechod z Pico Areeiro. Zdolali jsme tak dvě nejvyšší hory v jeden den.

Výhled z Pico Areeiro na mraky

Cesta je to nádherná s naprosto nepřekonatelnými výhledy. Asi bych ani nemusela nikam chodit, stačilo by sedět a kochat se. Ale řeklo se, že tam vylezem, ne? Pro mě to byla docela výzva a to jak co se fyzické kondice týče, tak co se týče strachu z výšek. Těch krizových okamžiků a míst je na téhle trase docela dost.

Moje srdce při tomhle plesá...

Jednak je část cesty uzavřená, takže si to nelze zkrátit přes tunely, druhak je část cesty zavalená. Takže musíte přes zával. A pak všudypřítomné schody, srázy a podobně. Lahůdka :D Nejvíc mi daly zabrat železné schody, protože jsem jimi viděla skrz. Což mi dělá největší problém, když tu díru pod sebou vidím.

Spálený les pod Pico Ruivo

Turisté zde logicky byli, ale docela příjemně se to rozptýlilo a rozhodně to člověku nijak nevadilo. A výhled na ostrov a okolní hory z nejvyššího vrcholu je silným zážitkem. Okolní příroda se stále mění. Chvíli jsou kolem suché skály, na kterých nerostou ani kaktusy. Za rohem je ale hned divočina, hustý zelený porost a zeleň.

Nakonec jsem byla ráda, že jsme těch cca 14km tam a zpět ušla. Zdá se to kousek, ale to převýšení a množství schodů je fakt moc. Naštěstí na mě čekala odměna v podobě kávy a výborného dortíčku, takže motivace dojít zpět byla :D A taková opalovačka v půl šesté večer v prosinci, aniž bych vystrčila patu z Evropy, to taky není marný.

Cestou domů jsme střihli jednu reklamní fotku "našemu" vozítku a pak jednu kouzelnou na závěr.

Jedna reklamní pro vozítko :D A nejmilejšího ;)

No filter, no photoshop... just real miracle