Madeira III. - Faja do Rodriguez, Ecumeada

Jelikož jsme se v sobotu pěkně zásobili, mohli jsme hned ráno vyrazit na nějaký výlet. Vybrali jsme pro začátek lehkou levádu cca uprostřed ostrova. Cesta kupodivu trvala o dost déle, než jsme čekali a když jsme se úzkými silničkami konečně vydrápali na vrcholky, narazili jsme na zákaz vjezdu. Prý zával silnice. Později jsme zjistili, že na Madeiře je zavalená či závalem poničená  kdejaká cesta. Takže změna plánu, výběr jiné trasy a další půl hodina cesty.

Když jsme dorazili na začátek levády Faja do Rodriguez, čekala na nás červenobílá pruhovaná páska a informace, že je cesta zavřena. Prostě pech :D Každopádně jsme se na to vykašlali a na trasu vyrazili s tím, že když to nepůjde prostě se otočíme. Jedná se o opravdu ne náročnou levádu krásným pralesem s několika vodopády a tunely. Ty jsou dlouhé a chodníčky v nich užší než jaké jsme šli další dny, takže i cesta tunelem trvala déle. Bez čelovky by se to neobešlo.

Madeira mi připomíná jurský park. Na každém rohu čekáte, že za stomem vyskočí T-Rex a bude vás chtít sežrat.

Na trase místy chybělo zábradlí, což bylo nepříjemné, když pod námi byla tak 100 m hluboká díra. Na druhou stranu chodníček byl rovný, betonový a když jsem překonala ten strach, tak jsem to zvládla. Jsem děsný strašpitel a výšek se fakt bojím, takže to pro mě byla výzva, ale obešlo se to bez slz ;) Hlavně jsme celou cestu nikoho nepotkali, nemuseli se nikomu uhýbat a mohli si tu nádheru prostě vychutnat. Klid, ticho, ptáci, šumící voda... Cesta tunelem byla náročná a jedním směrem trvala asi 30minut. Ten pocit, když světlo za vámi je už úplně maličké a to před vámi je pořád stejně maličké, konec v nedohlednu.... Nebylo to úplně příjemný.

Jelikož nám procházka netrvala tak dlouho, zastavili jsme se ještě v Ecumeadě, která slouží jako výchozí místo pro mnoho tras. Veze odsud i hřebenovka na Pico Ruivo. Zvolili jsme náhodný celkem krátký okruh, jelikož se tu stahovali mraky a nechtěli jsme zmoknout. A taky jsme byla docela unavená, i když celá Faja do Rodriguez byla po rovince.

Nečekaně jsme v půli cesty dorazili na další zával. Tedy asi spíše rozježděnou a částečně odbagrovanou cestu. Po chvíli hledání jsme z ní nalezli odbočku, úzký chodníček vedoucí jakými zeleným asi 3m vysokým borůvčím. Prostě zničená cesta tu je běžná, kdejaký zával každý ignoruje a přejde. No stress.

Jakési zelené roští velikosti člověka.

Jsou tu nádherné výhledy i poměrně veliký hotel, spíš hotelový resort. Takže kdo by toužil ubytovat se uprostřed hor na místě s překrásnými výhledy, tady by to šlo.

Ještě jsme se skočili podívat na vyhlídku, která tedy byla naprosto v mlze a vidět nebylo nic :D Po asi 10 minutách vyčkávání se nám ale naskytl báječný výhled. V pravo moře a severní břeh Madeiry, vlevo moře a jižní břeh Madeiry.

Výhled směrem na jih

Přestože je prosinec, kvete tu mnoho druhů překrásných rostlin