Madeira II. - trhy, jídlo

Na letiště jsem jela rovnou z hor, kde zrovna napadlo 30cm sněhu. Změnit běhěm 12hodin takhle podnebí, to byl docela šok. Z časových důvodů jsme jeli autem, které jsme nechali na hlídaném parkovišti nedaleko letiště. Parkovné na 12dní a odvoz na letiště i z letiště vyšlo na 500 kč. Odvoz přijel do 10 minut, auto bylo pojištěné kdyby se cokoliv stalo. Rozhodně doporučuju!

Let trval 6 hodin i s hodinovým přestupem v Lisabonu. Služby v letadle perfektní, včetně sklenky vína :) No dopřáli sme si, né že né. Ve Funchalu jsme si ještě vyzvedávali auto z půjčovny. Čekalo nás docela nemilé překvapení ohledně navýšení ceny, ale v 00:30 nemá člověk moc na výběr a buď půjde pěšky, nebo si to auto prostě vezme. Půjčeno jsme měli u GoldCar a pro příště si pořídíme kreditku, jelikož bez ní by to vyšlo levněji. Asi se na západně považuje za standard a půjčení s debetní kartou vyžaduje zaplacení plného pojištění, což je celkem ranec. Toď ponaučení číslo 1. Ponaučením číslo 2 je, že auto je lepší rezervovat přímo přes stránky půjčovny a nevyužívat zprostředkujících webů. Sice jsou přehlednější a ceny se tam dají pěkně porovnat, samotnou rezervaci ale dělejte přímo u společnosti, kde si auto půjčujete. Je to variabilnější a my si nechtěně objednali službu, o kterou jsme ani nestáli. Mít rezervací přímo od půjčovny, dá se to přímo na letišti změnit. Takhle to bohužel nešlo a nás to stálo další peníze navíc.

vypůjčený závoďák

Cesta na ubytování trvala chvilku a nás čekal hostitel a milé překvapení v podobě trsu banánů a upečené buchty (která nebyla nic moc).

V sobotu jsme se rozhodli nakoupit zásoby a projít si hlavní město. Chtěli jsme hlavně navštívit místní tržnici a podívat se, jaké místní ovoce a ryby se zde jedí. Z toho, co jsme koupili, rozhodně doporučuji vyzkoušet mango. Ta chuť je úplně jiná, zralejší, sladší, měkčí. Taky jsme měli několik druhů makaruji a nějaké další plodiny s neznámým jménem. Některé rostou i přímo venku nebo v lese jako liány a nádherně kvetou. Z ryb je zde typická "scabbard fish" což je v češtině traničnice tmavá. Jedná se o celkem velkou černou rybu s bílým pevným masem. Není chuťově extra výrazná, ale rozhodně patří mezi tu lepší madeirskou gastronomii.

scabbard fish

Jakési ovoce, které roste na rosltinách asi 0,5m vysokých s velkými bílými květy. Tahle část je vnitřek květu. Rozloupne se to a dužina se jí. Chuťově je to něco mezi banánem a ananasem.

Cestou na trhy jsme poznali trochu místní kultury. V rámci předvánočních oslav zde byla skupinka místních v tradičních krojích a s hudebními nástroji a ti hráli, zpívali a tančili. Pro nás je Madeira exotika a ve spojitosti s mořem člověk tak nějak automaticky čeká teplo... Jejich kroje jsou ale z těžkých látek, často vlněné a několikavrstvé. Rozhodně spíš do hor a zimy, než na procházku po rozpálené pláži.

Hodně se zde prodává fenykl, který zde dříve rostl téměř všude. Hlavní město po něm také nese název. A pak další stovky a stovky druhů ovoce a čehosi dalšího. Frčí zde batáty, které nám chutnaly a rajčata, která se prodávají prakticky zelená. Tak zelená, že v Čechách by to nikdo nekoupil :D Ale už jsem to viděla i na Kanárských ostrovech a Krétě takhle polozelená rajčata a prostě je to běžné.

Zvládli jsme taky hned tento první den ochutnat tradiční chléb, což je spíš takový nakynutná pšeničná placka. Peče se obyčejný nebo plněný třeba slaninou, sýrem nebo chorizem. Když si ho dáte někde na ulici, tak vám jej rozpůlí, rozpečou a potřou bylinkovým máslem. Je to lahůdka všech lahůdek a stojí pakatel.

madeirský plněný chléb

Zvládli jsme také navšívit přístav a místní koupaliště. To bylo tedy zavřené, protože se v tuhle dobu prostě nikdo nekoupe. A taky asi proto, že moře bylo opravdu děsivě divoké a burácející. Ve starém centru jsou krásné uličky dlážděné malými kamínky, plné různých obchůdků a restaurací. Pěkné je také místní náměstí. Mile nás všude překvapila cena kávy, která je na západní stát poměrně nízká. Kafe v kavárně stojí zhruba tolik co u nás, někde i méně.

koupaliště

náměstí ve Funchalu

staré uličky ve Funchalu

Zajímavé je, jak místní prožívají Vánoční přípravy a oslavy. Všude v ulicích svítí výzdoba, mají zde klasické Vánoční trhy a všude mají betlémy. Ty jsou docela velké, postavičky jsou třeba do pasu vysoké a betlémem se dá projít, je vytvořený jako malá krajina. Nebo třeba ostrov. Z rozhlasu také hrají vánoční koledy, což nás dost otravovalo. Zvlášť když v portugalštině zní fakt divně :D

Vánoční výzdoba. Obrázek je z http://www.madeira-live.com/

Madeira I.

Po dlouhé době plánování a odkládání, protože holt škola, práce, státnice, jsme zhruba v září bookli letenky na Madeiru. Jelikož jsem měla jen 6 dní dovolené, není to zase tak daleko, aby se sem nedalo letět na týden. Dokonce nám to s letenkami a vším vyšlo tak dobře, že jsme byli 9 dní a místě a další den a půl jsme měli na cestu.

Letěli jsme se s portugalskou TAP Arlines s přestupem v Lisabonu. Spojení to je naprosto luxusní, s hodinou na přestup, což by obvykle mělo stačit. TAP je navíc jedna ze společností, které za velmi rozumné ceny poskytují servis a občerstvení, nejedná se o žádnou nízko nákladovou společnost. Letadlo s moderními sedačkami, velmi příjemný personál i občerstvení. Kafe, víno, pivo...

Letěli jsme teď v prosinci 2017. Na Madeiře je tedy také zima a údajně i období děštů, ale v tomhle se informace z internetu hodně lišily. Někde uváděli, že prší stále a hodně, někde že trochu. Nám každopádně počasí přálo a pršelo jen maličko první a poslední den. Jinak jsme chodili i v tričku, když vysvitlo sluníčko :) 

Ubytování jsme si zvlášť zajistili přes booking.com. Vybírala jsem podle hodnocení, aby bylo slušné, když si tedy tu dovolenou chceme užít. Cena tomu odpovídala, nebylo nejlevnější, ale ani nic drahého. Bohužel se ukázalo, že fotky na internetu moc neodpovídají tomu, kde jsme bydleli. Malý apartmán s koupelnou a kuchyní sice byl to, co jsme si objednali, ale dostali jsme pokoj v nejspodnějším patře s výhledem do banánové plantáže. V pokoji bylo příšerně vlhko i přes neustále otevřené okno a časté větrání. V kuchyni bylo jen málo nádobí, pánev velikosti asi tak na uvaření 8 vajec na tvrdo, ani běžný řízek by se na ni nevešel. Jeden hrnec plesnivý, druhý plný vody... Ke konci jsme potkali i švába. Závěry flekaté, jako když by byly mastné, stejně tak ubrus.

Co musím potvrdit je, že majitel byl úžasně milý a ochotný, dostali jsme dva trsy banánů z jeho vlastní plantáže a umožnil nám příjezd v cca 1:20hodin v ráno, tedy prakticky uprostřed noci. To bylo moc milé, protože jinak by nás čekala hned po příletu noc v autě...

Musím říct, že jsem netušila, jak nádherné místo Madeira je. Jsou tu pláže, skalnaté útesy, pralesy, hory, kaktusy, orchideje... V prosinci příjemných cca 20°C. Místní úžasné ovoce, pití, sýry.... Ráj na zemi!

Září v Beskydech

V září jsme si oba vzali den volna a vyrazili na prodloužený víkend do Beskyd. Já jsem tu byla kdysi jako maličká a nejdražší na tom byl podobně. Navíc hlásili pěkné počasí, takže bylo rozhodnuto.

Sehnali jsme krásné bydlení na westernovém ranči v Horní Bečvě, pěkně se snídaní, abychom se ráno jen královsky nacpali. Musím říct, že volba to byla skvělá, protože snídaně byly přepychové v podobě takového švédského tácu (každý stůl/pokoj měl vlastní) a k tomu byly i domácí frgále nebo jiná výborná buchta. Navíc velice milá a sympatická paní majitelka.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat Pustevny a Radhošť. Jsou to moc krásná místa, i když plná lidí, jak se dá očekávat z jejich popularity. Ovšem pěkně chlazenému půllitru Radegastu na Radegastu, tomu se nedá odolat :D Na Radhošti jsem si taky odlovila kešku, i když se na ní stál pořadník - doslova. A to cvakání lock-lock krabičky bylo slyšet dál, než bylo příjemné :D

Pustevny

Radegast

Věrozvěstové na vrcholu Radhoště

Ještě jsem taky zvládli vrchol Tanečnice a Skalka. Oba stojí za návštěvu. Tanečnice svými kamennými "mužíčky" a Skalka ne zrovna lehkým výstupem. Na ní najdete také Čertův stůl a o kus dál Čertům mlýn. Zpět na Pustevny, kde jsme měli auto, jsme to vzali zkratkou lesní cestou a přes "Mořské oko", což je uměle vytvořený mokřad, kde lze dnes nalézt množství chráněných druhů.

Tanečnice

Čertův stůl

Další den přišla na řadu Lysá, jakožto symbol Beskyd. Doporučuji zvolit spíš východní delší cestu, není to taková "dálnice", méně lidí a rozhodně je to pěknější trasa. Na Pustevnách i Lysé jsou zajímavé jeskyně. Jsou zavřené mříží a vstup je nenápadný, ale už jen představa o takovém množství kilometrů chodeb a pověsti s tím spojené, to nás baví. Doporučuji navštívit hospůdku U Zbuja, která vypadá jako beskydská salaš, je na louce.... prostě má atmošku!

Lysá hora

Mohyla Ivančena

K prohlídce je také krásný Štramberk a k ochutnání Štramberské uši. Je tu krásné náměstí, hrad a rozhledna. Sousedí s Kopřivnicí, kam jsme se nedostala, ale jižně od ní je také krásné přírodní území, které bych moc ráda navštívila. Ve Štramberku doporučuji vyzkoušet na náměstí pivovar. Dala jsem si borůvkové pivo, které je skvělé. Ne sladké, pěkně hutné a hořké. A k němu borůvkové knedlíky, luxusní kombinace!

Štramberk

Jeskyně Šipka

Štramberk

V neděli jsme stihli skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Je nádherný, opravdu nádherný! Mlýnská dolina a všechny ty funkční věci, kovárna, prádelna, mlýn... Skvělý zážitek nejen pro děti. I vesnička stojí za návštěvu. Je v ní výborná hospůdka s celkem rozumnými cenami na to, že je to ve skanzenu. Dokonce jsme v jedné chalupě potkali pána, který jakoby tam bydlel. Chvíli jsem si vážně myslela, že mu snad lezeme domů. Vyprávěl nám o historii, lidech co tam žili, člověku, kterému dům patřil a jeho schopné manželce, která se o hospodářství starala, když on byl na cestách. A jako správná ženská milovala šaty, takže jí z cest vozil nejmódnější novinky. Ten pán ji dokonce znal osobně, vyprávěl nám jaká byla...

Kostel ve skanzenu Rožnov pod Radhoštěm

Škola ve skanzenu

A počasí vyšlo dokonale! Svítilo sluníčko, do kopce jen v mikině, dolů přes to jen bundu. Všechno bylo super, Beskydy musím doporučit. Díky své rozlehlosti mají úplně jinou atmosféru. Já tu znám hlavně Krkonoše a Orlické, oboje jsou vlastně jediný hřeben, takže když je člověk nahoře, dívá se dolů. Beskydy jsou větší, jste na kopci a díváte se na další a další hory okolo. Je tam tolik míst, které by ještě stálo za to navštívit. Moc ráda se tam zase vrátím, protože jsme rozhodně nestihli vše!

Méně únavy, více cvičení

Po dlouhé době víkend, kdy jsme nikde nebyli. Obvykle mám cestovní horečku a nutně potřebuju pryč. Pryč z města, to klidu, přírody, odpočinout si od shonu, práce... Ale co jsem změnila práci a dost cestuji v pracovní době, dost se tahle touha uklidnila. A taky moje práce teď není tak náročná a uspěchaná, takže nechodím tak příšerně unavená.

Mám konečně čas a hlavně chuť i do dalších věcí, jako je doučování angličtiny, které miluju, čas na domácnost a hlavně na sebe. Tak nějak doufám, věřím, že po letech stresu, honění se a únavy přijde období, kdy se mi podaří zhubnout. Stresu jsem se z velké části zbavila, mám energii na cvičení, studuju, snažím se dodržovat jídelníček a zásady zdravého stylu. Dokonce jsem si pořídila kartičku Multisport, takže sportuju tak 5x týdně :)

Tak nějak větřím, že v téhle oblasti se mi život trošku někam posune. Připadám si totiž v tomhle jak malá holka, žádný pokrok, žádné extra zlepšení, boj s větrnými mlýny...

Snažím se i nemlsat, což celkově moc nedělám, ale občas to na mě přijde :D Buď to je hormony nebo nevyváženým jídelníčkem, ale holt se stává. Snažím se si ty poklesky moc nevyčítat, když už se pro ně rozhodnu tak si je užít a vychutnat a pak se zas držet jídelníčku a sportu. Teď si chci koupit rozchodnici. To je bylinka co by měla harmonizovat tělo a pomáhat využívání tuků. Pomáhá i se stresem, tak uvidíme :D

Wellness víkend u Třeboně

Po dlouhé době jsme se opět vypravili s přáteli na víkend pryč. Po zimě to chtělo pořádný relax a odpočinek, abychom ze sebe setřásli poslední zbytky jarní únavy a tak jsme zvolili wellness. A jelikož jsme banda trochu rozmazlená, padla volba na wellness soukromé.

Krásná roubenka v Jižních Čechách přímo lákala k pobytu. I když k tomu, co dělá roubenka v J. Čechách mám svoje výhrady, pobyt jsme si neskutečně užili. Soukromá výřivka, kam se nás bez problému vešlo 6, soukromá sauna pro cca 4-6 lidí a venkovní sud s vodou tak horkou, jak si sami ohřejete. Nemohlo to být lepší a mohu s klidným svědomím doporučit k návštěvě.

K příjemnému odpočinku patří také dobré jídlo, tak jsme v sobotu vyrazili na menší obhlídku Třeboně spojenou se skvělým jídlem. Jelikož jedna část skupiny šla na návštěvu pivovaru, jedli jsme na 2 etapy a ve 2 restauracích, takže si mohu dovolit malé srovnání. Ceny přibližně stejné, úroveň diametrálně odlišná! Restaurace v pivovaru sice nabídla skvělé pivo a i ryby byly čerstvé, ale příloha jako opečené brambory nebo bageta tu úroveň trochu snížily. Zato v Šupině a Šupince.... Luxusní prostředí, luxusní jídlo a perfektní obsluha. Za stejný peníz tu bylo jídlo na mnohem lepší úrovni, takže kdo miluje ryby, tady si opravdu pochutná.

Třeboň je moc pěkné městečko s krásným zámeckým parkem a příjemnou atmosférou.

U rybníka Svět je velmi pozoruhodná hrobka rodu Schwanzenberků a ačkoliv mě vůbec nelákala (protože hrobka) tak stála za to. Je v pěkném anglickém parku a je to opravdu veliká stavba, která rozhodně vypadá spíš jako kostel než jako hrobka.

Cestou domů jsme se zastavili ještě na Hluboké. Byla jsem tu před mnoha lety, ještě jako dítě, s rodiči. Překvapilo mě, jak je zámek krásný a už docela rozumím tomu, proč se zde koná tolik svateb. Kromě zámku mě samozřejmě zajímal park a stromy, protože ekolog ve mě se nezapře.

Tady ta krása a atmosféra místa přímo čiší i z fotky...

V Hluboké se nezapomeňte zastavit v kavárně u divadla, kde mají moc dobré domácí dezerty, kávu a jsou tam moc příjemní.

Zimní sklípek Vrbice

Zimní sklípek. Tak jsme pracovně nazvali víkend na Moravě, který se nesl v duchu výletu a vína.

Ubytováni jsme byli v krásné vesničce Vrbice, což je nejvýše položená vinařská vesnice na Moravě. Ve vesničce je plno penzionů a ubytování, takže s bydlením nebude problém. Bydleli jsme v chalupě s vlastní kuchyní a sklípkem. Každý pokojík má vlastní sociální zařízení, kuchyň a jídelna jsou společné. Jelikož nás bylo 10, měli jsme celou chalupu pro sebe, což bylo moc příjemné. Dokonce sem jezdí i Kája Gott, jehož fotka visí v obýváku na zdi, takže kvalita zaručena ;)

První večer jsme tedy strávili na chalupě, kde jsme měli k dispozici sklípek s vlastními zásobami moooc dobrého vína. Na sobotní večer jsme měli dohodnutou degustaci vín ve sklípku i s posezením a občerstvením. Sklípků je tam mnoho, určitě si vyberete. Hostitel naléval a vyprávěl, zábava nestála a tak někteří odcházeli až kolem 4 hodiny ranní. Možná i později. Jelikož to byla moje první návštěva sklípku, tak nemohu moc porovnávat, ale užila jsem si to. Víno bylo parádní, jídlo skvělé a bylo ho tolik, že ještě zbylo.

Jelikož na Moravu je to z Východních Čech štreka, neváhali jsme a udělali si také několik výletů. Rozhodně doporučuji Café Fara v Klentnici s neopakovatelnou atmosférou a výbornou kávou. Takové perníkové latté rozhodně stojí za ochutnání. A co teprve jejich dortíky domácí výroby! Připravte se na vyšší ceny, ale tady to rozhodně za to stálo.

Další zastávkou byl Mikulov, který většina zná, ale bohužel jsme neměli moc času a tak jsme vyběhli jen na Svatý kopeček podívat se na západ slunce. Počasí nám přálo, bylo mrazivo a celkem jasno, a tak to mělo tu správnou atmosféru.

Další den jsme ještě zvládli Slavkov, kde jsme se zastavili na oběd a prohlídku zámeckých zahrad. A zámeckou kávu, samozřejmě. Zahrady jsou krásné, v létě nebo na jaře budou určitě ještě mnohem krásnější.

Nedaleko Vrbice jsou také Věstonice, kde byla nalezena Věstonická Venuše, potkali jsme pár zřícenin a přírodních památek, takže si živě umím představit takový výlet na kole skrz vinice. Morava prostě stojí za návštěvu :)